Navigace
Obsah
Historie obce
Vítejete v obci, jejiž jednu část, Korouhvici, podstatně poznamenalo budování Vírské přehrady. Tehdy byla původní Korouhvice zbourána a v roce 1958 došlo k jejímu zatopení. Obyvatelé se vystěhovali nejvíce do Litobratřic u Znojma, ale i jinam, pouze pět vlastníků si postavilo nové domky nad přehradou v Korouhvici. Tato část obce je však poznamenána ochranným pásmem Vírské přehrady. V Chlumu i v Korouhvici si přijdou na své předervším milovníci romantické a rázovité krajiny.
Obě vsi jsou v roce 1349 jmenovány mezi zboží, na němž nechala Klára, manželka Vznaty z Tasova, zapsat úrok svým dětem. Brzy pak připadly pánům z Pernštejna a ve ddruhé polovině 16. stol. přešly ke zboží kunštátskému. V polovině 14. stol. se píše po Chlumu drobná šlechta a v roce 1596 zde byla zmíněna rychta. Pečetilo se všakpečetí Víru.
Korouhvice zase používala pečeť Polomi, od roku 1850 měla na vlastní pečeti dva zkřížené prapory s iniciálami F. a I. Od roku 1850 náležely obě části k obci Polom, v roce 1912 došlo k jejich vyčlenění a ke vzniku obce Chlum - Korouhvice ( název schválen 1. 6. 1914).
V době sloučení měl Chlum 17 domů a 112 obyvatel, Korouhvice 23 domů a 160 obyvatel. Až do zatopení zde býval i mlýn.
Dvě zdejší tratě nesou označení V Kostele a U Kostela. Pověst tvrdí, že se tu stavěl kostel společně se stavbou ve Vítochově. Co však za den v Chlumu vystavěli, to v noci zmizelo a zrovna tolik přibylo na kostele ve Vítochově. Po vyhlášení tolerančního patentu přešla většina obyvatel Chlumu i Korouhvice k evangelickému vyznání.
V Korouhvici se můžete kochat přehradní zátokou, v Chlumu zase stojí chráněná lípa. Zdejší poklad starých mincí je uložen v bystřickém muzeu. Přírodní památka ,, Javorův kopec" představuje fragment prameništních luk s typickou květeno a zvláště chráněným druhem vstavače.
Nedaleko Chlmu byla vybudována rozhledna Horní les, kam zájemce zavede značená turistická stezka. U Hornního lesa (774m) sbíral inspiraci malíř Vlado Burian (1923). Nádherné výhledy odtud směřují nejen do údolí Svratky, ale i na opačnou stranu do údolí Svitavy, zvláště ke hradu Svojanovu.
